Middlesbrough, 13. 4. 2012
Hosté se sjeli ve čtvrtek 12.4.12, vzhledem k tomu, že jich bylo celkem málo, pozvali jsme všechny k nám na večerní seznamovačku. Victora nikdo z nich neznal. Na letišti všichni zírali, co to je za vysmátého černocha. Nakonec dorazila moje máma, ségra s přítelem Luďou a 4 moje kamarádky. Ostatní srabové zrušili účast. Večer k nám dorazil ještě Victorovo svědek s manželkou a 2 dětmi.
Nesmělo chybět zkoušení svatebních šatů, které přivezla až máma, takže jsem byla docela napnutá, jak budou ve finále vypadat.
V pátek ráno 13.4.12 jsme se v klidu a pohodě všichni načančali a oblíkli. Objednaný taxibus přijel včas a frčeli jsme do Middlesbrough na obřad.
Z obřadu jsem byla lehce nervózní, protože jsem musela odříkávat hodně textu v angličtině, tedy my oba. To je právě trochu jiný než u nás, i když teď už si to každý udělá podle sebe i u nás. Texty jsem sice měla k dispozici, ale neumím se učit nazpaměť, tak jsem to ani nezkoušela.
Oddávající byla strašně sympatická paní, se kterou jsme měli pohovor, když jsme žádali o uzavření sňatku na jejich úřadě. Milá, smysl pro humor a hlavě mluvila hezkou angličtinou. Před obřadem jsem jí požádala, aby mluvila pomalu a srozumitelně, dodržela to beze zbytku, mluvila na mě jako na pětileté dítě.
Ona měla zase problém s výslovností mého jména, snažily jsme to nacvičit, ale stejně jí to nešlo, tak mi říkala „džit“ a „džítka“. 😀 😀 😀
Při obřadu mě Victor líbal ve chvílích, kdy neměl. Poprvé to celkem nikdo neřešil a moc nereagoval, ale když už to bylo po druhé a po třetí, celá síň se otřásala obrovským smíchem. Paní oddávající pak už taky měla problém, aby se udržela a nezbořila se smíchy. Snažila se Victora zastavit a šeptala „neeee, teď ještě neeee“, já mu to taky šeptala, ale on byl úplně mimo. 😀
Moje máma a ségra to celé probrečely a bohužel ségra zapomněla natáčet, takže nemáme žádné video.
Následovalo aranžované focení, všichni byli vysmátí a uvolnění. Já jsem si za tím stolkem připadala jako nějaká hvězda na tiskové konferenci. Nejdřív sama, pak se ženichem, svědci, rodina… no, divadlo.
Paní oddávající se strašně líbila naše placka, tak jsme jí tam hned jednu nechali.
Po obřadu jsme se chtěli fotit venku, je tam docela hezký parčík, ale začalo pršet a byla hrozná kosa, tak jsme utíkali do restaurace, kde jsme měli raut. No, restaurace… spíš čínské bistro „eat all you can“. Každý si nakládal podle sebe a vypadalo to, že jsou všichni spokojení.
Číňani nám chtěli udělat radost a iniciativně složili stoly do nepraktických útvarů a vyzdobili je starou vánoční výzdobou. Stříbrné řetězy na stolech byly fakt bomba. 😀 😀 😀
Povedl se nám i zařídit dort, který všechny pobavil a nakonec se dal i jíst.
Po obědě jsme ještě stihli nějaké to focení venku, protože na chvíli vylezlo sluníčko. Bus na nás už čekal a odvezl nás zpět do Newcastlu, kde jsme se všichni rozdělili domů nebo hotelu, připravit se na noční jízdu.
Z velké noční jízdy pak byla jen malá noční kalbička. Protože ségra s Luďou byli nemocní a máma měla z toho pláče migrénu. Victora jsem musela tahat z postele, protože si v nestřeženém okamžiku šel dát dvacet.
Když jsme s Victorem dorazili za holkama a svědkem, byli už všichni pod obraz, tak jsme měli co dohánět.
Ale vydařilo se to!!! Victor se všem předvedl jako veselá kopa a druhý den spal až do večera.
V soboru 14.4. jsme celá česká výprava kromě Victora, který celý den prochrápal, jeli na výlet na pobřeží. Byla děsná zima a foukal studený vítr, který se na pobřeží změnil na vichr. Sice svítilo sluníčko, ale moc jsme se tam neprošli.
Skončili jsme na fish’n’chips a totálně jsme se tam nacpali. Obří porce, tuk z toho pěkně odkapával, ocet na hranolky… dobrota!
